Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Datum a čas

Dnes je pátek, 22. 9. 2017, 4:53:11

Svátek

Svátek má Darina

Vstup na facebook

https://www.facebook.com/obecrence

 

Univerzální překladač

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian Spanish

mojeiD

Ti z vás, kteří navštěvují pravidelně naše internetové stránky, si určitě všimli, že se na nich objevila nová ikonka „mojeID“. Přes tuto službu se nyní můžete snadno a rychle přihlásit jak k novým anketám, tak i k několika tisícům dalších služeb na českém internetu. Nám na úřadě pak mojeID přináší nové možnosti v komunikaci s vámi, občany Obce Řenče. Více informací naleznete zde.

Vstup na mapový portál

Navigace

Obsah

Údaje o obci Vodokrty

V současnosti jsou Vodokrty součástí Obce Řenče.

 
Název katastrálního území: Vodokrty
Kód katastrálního území: 784401
Výměra: 492,7914 ha

Zeměpisná šířka: 49°35′26″ s. š.
Zeměpisná délka: 13°23′14″ v. d.

letecký pohled na Vodokrty 2005

 
Údaje k 1. 1. 2016:
Trvale hlášených obyvatel - 173
Průměrný věk - 42 let
Počet dětí do 15 let - 25
Nejvyšší přidělené č. p. - 74 
 
Historie obce Vodokrty

Ves Vodokrty se poprvé připomíná v r. 1239 (jako dvě vesnice), kdy ji od Svatobora z Přeštic koupil spolu s Přešticemi kladrubský klášter. Roku 1266 patřily dva lány v obci ke kostelu sv. Vavřince (kostel stával na Hůrce nad dnešním Starým Plzencem). Listinou z téhož roku daroval král Přemysl Otakar II. klášteru chotěšovskému zmíněné dva lány polí ve Vodokrtech. Poněvadž byly Vodokrty jměním duchovním, nesetkáváme se u nich vtéto době s vladyky. V době husitské přešly Vodokrty do světského držení a spolu s Přešticemi je pravděpodobně od r. 1420 drželi páni z Rýzmberka, kteří je připojili k hradu Skála. Zeman Ryneš, který se tu objevuje v r. 1463, zde byl asi jen dočasně. Při děleni rýzmberského majetku v r. 1505 se staly Vodokrty součástí švihovského dílu. V r. 1526 byly rozděleny, neboť Jan Půta švihovský prodal svou část Markvartovi z Hrádku na Renčích a druhou část (tj. poplužní dvůr s lesem Střížovem) prodal r. 1544 Jindřich z Rýzmberka bratrům Petrovi a Václavovi Lukavským z Řeneč. Při konečném rozděleni dostal Václav za díl Lukavici a Petr podržel Vodokrty. Petr zemřel v r. 1552 a odkázal dvůr své manželce Žofii z Kalenic. Ta prodala v r. 1561 vodokrtský díl Anně z Drahenic, vdově po Markvartovi z Hrádku. Tím byly Vodokrty opět spojeny a Anna si tu na počátku 60. let 16. století postavila tvrz. Po její smrti (zemřela v r. 1589 a je pohřbena ve vícovském kostele) se o statek rozdělily děti, ale nakonec jej získal manžel Anniny dcery Kateřiny Adam Boubínský. Jeho syn Zdeněk držel r. 1599 Vodokrty a koupil k nim části vsí Únětic a Libákovic. Ale již r. 1603 prodal vodokrtský statek Jáchymovi Ladislavovi Loubskému z Lub, tehdejdšímu majiteli statků Řenče a Dolní Lukavice. Vodokrtský statek se skládal z Vodokrt, Hájů, Předenic, Libákovic, tvrze a dvora Drahkova. Vodokrtská tvrz byla v té době již pustá, existovala tedy sotva 40 let a zanikla beze stopy. Dnes již nelze určit, kde stála. Jáchym Ladislav Loubský z Lub se zúčastnil stavovského povstání v letech 1618 - 1620 a byl odsouzen ke ztrátě poloviny jmění. Podvodem se mu však podařilo přesvědčit královskou komoru, že statky jsou zadluženy nad výši pokuty, a proto mu byly ponechány. Jáchym Ladislav Loubský z Lub předal r. 1623 statek Řenečským, kam patřily též obce Vodokrty a Knihy, svému synovi Adamu Jaroslavovi. Ten ihned prodal statek za 64 000 kop grošů mišeňských Janu Filipovi Kracovi ze Šarfenšteina. Krac ze Šarfenšteina byl původně kanovníkem ve Wurmsu, ale jeho neklidná povaha jej táhla jinam. Stal se vojákem, bojoval na císařské straně na Bílé Hoře, byl ustanoven plukovníkem bavorského knížete Maxmiliána a císař Ferdinand II. jej jmenoval komorníkem. Za pobělohorských konfiskací si koupil řadu statků (r. 1622 Rýzmberk, Kout na Šumavě a Zahořany, r. 1623 Řenče, r. 1624 Úsilov a Dolní Lukavici, kterou r. 1627 prodal a r. 1630 Žimutice). Jako cisařský generální vachmistr sloužil cisaři, ale protože ve vojsku byla dána přednost Aldringenovi, urazil se, začal tajně vyjednávat se Švédy a chtěl jim vydat Ingolstadt. Z obavy před vyzrazením uprchl k nepříteli, byl však v bitvě v Nordlingenu v r. 1634 zajat a převezen do Vidně. Odtud se mu sice podařilo uprchnout, ale na slezských hranicích byl chycen, převezen do Vídně, souzen a r. 1635 popraven. Statky mu byly ihned po zradě zkonfiskovány, získal je Valdštejn a postoupil je Šimonovi Thunovi. Po Valdštejnově pádu (1634) je převzala královská komora, která Řenče (v ceně 53 517 zlatých) vrátila původnímu majiteli Adamovi Jaroslavovi Loubskému na úhradu jeho pohledávek u ostatních věřitelů. Mezitím však vyšlo najevo, že jeho otec Jáchym Ladislav Loubský se v souvislosti s konfiskacemi dopustil podvodu, přiněmž byla královská komora značně poškozena. Protože nový majitel panství Kryštof Loubský (od r. 1657) nemohl pokutu zaplatit, byly statky Řenče a Dolní Lukavice zabaveny a císař Leopold I. je r. 1662 daroval Františkovi Albrechtovi z Harrachu. Od té doby byly Řenče trvale spojeny s Dolní Lukavicí. Hrabě František Albrecht z Harrachu prodal však v r. 1665 statky Lukavici a Řenče hraběti Karlovi Leopoldovi Caretto-Millesimo. Od něho je už v r. 1666 získal Pavel hrabě z Morzinu, který zemřel v r.1 686. Zanechal po sobě dva syny, a to Jana Rudolfa a Ferdinanda Matěje, z nichž každý měl dostat polovinu panství. Jan Rudolf však prodal svůj díl i se statkem v Horní Lukavici svému bratru. Ferdinand zdědil s tímto statkem také Seč v.r. 1712 přikoupil Chlumcany a v r. 1717 Letiny. Hrabě Karel Josef Morzin prodal r. 1780 spojené panství hraběti Karlu Bedřichovi z Hatzfeldu a od něho je koupil v r. 1794 hrabě Hugo Damian ze Schonbornu. Tomuto rodu patřil dolnolukavický zámek až do r.1945. Panství se skládalo ze čtyř statků: Dolní Lukavice s 18 vesnicemi, Lužan se 7 vesnicemi, Přeštic a Žerovic se 3 vesnicemi a Příchovic se 6 vesnicemi. Osud těchto hrabat sdílely i obce Vodokrty a Knihy až do r. 1925. Zpracováno dle údajů muzea v Blovicích.

Některé zajímavosti z kroniky obce Vodokrty a Knihy:
1931 - založen hasičský sbor
1932 - postavena hasičská zbrojnice
1940 - zrušen svátek Cyrila a Metoděje, Mistra Jana Husa a sv. Petra a Pavla
1947 - kanalizace obce dle projektu ing. Hájka, započata 1. 12. 1947 - na vlastní náklady nechal pan Zýka opravit kapličku
1949 - 27. 12. první jízda autobusové linky Přetice-Vodokrty- Řenče- Libákovice 
         - jízdné Vodokrty-Přeštice 7 Kčs, dělnická týdenní jízdenka 25 Kčs 1950 - uveden do provozu místní rozhlas s 5 reproduktory
1957 - zahájen provoz pošty v Řenčích
1958 - 22. 3. poprvé promítán film ve Vodokrtech
1959 - od 6. 2. zahájena dětská poradna u Zýků v č. 21 
         - zbořen domek č. 17, pozemek vyměřen pro veřejný park

1960 - přes obec Vodokrty k Řenčům vyasfaltována silnice
         - 20 .12. rozsvíceno veřejné osvětlení - zálivky (první na okrese)

1961 - 1. 6. autobus Vodokrty-Osek-Háje-Netunice-Nebilovy-Losiná-Plzeň
1963 - elektrické vedení vysokého napětí 220 000 V je napojeno z elektrárny Orlík do rozvodny v Dolní Lukavici
1964 - započato se stavbou koupaliště
1965 - postaveny dětské houpačky v parku před paní Mondekovou
         - adaptace kůlny pana Skály na prodejnu Jednoty
1967 - 23. 2. větrná bouře na vrchu "Střížov", místo navštívil ministr lesů a hospodářství J. Smrkovský.
         - 29. 5. autobusová linka Libákovice-Řenče-Vodokrty-Krasavce-Dolní Lukavice- Šlovice-Doudlevce-Plzeň
1968 - v květnu napuštění koupaliště
          - od 1. 10. volné soboty
1969 - započato se stavbou bytovky JZD na místě domu č. 44 
1970 - dokončena bytovka JZD
1972 - zaasfaltována silnice od křižku do Knih přes náves
         - zbudována čekárna na návsi 
1973 - od 1. 1. zavedeny PSČ
1977 - od 1. 1. sloučena JZD Netunice, Dolní Lukavice a Řenče na Stráž míru Dolní Lukavice 
        - od 1. 8. začal odvoz popelnic 
        - v prosinci tisící sedmdesáté promítání
1978 - demolice E. 11, bývalé usedlosti M. Skály
1980 - MNV Vodokrty začleněno pod MNV Řenče
1982 - vlivem velkého větru padla jedna lípa u křížku
1983 - demolice domu č. 1 
1987 - upravena cesta v rokli
         - postavena bramborárna JZD 
         - regulace "Divokého potoka"
1989 – 8. 7. sraz rodáků
1991 - nová silnice a most směrem na Přeštice
1995 - dokončeny telefony
         - vybudovány nové chodníky
1997 - 10.7. odhalena pamětní deska na domě č. 24 ke 150. výročí úmrtí písmáka V. J. Maška 
(odkaz zde)
1998 -  v prosinci uzavřeno místní pohostinství
1999 - 4. 7. sraz rodáků