Historie řenečského kostela

Více zde

První myšlenku o potřebě vystavění řenečského kostela snad vyjádřil řenečský občan p. Václav Špelina z č.p. 23 v pondělí o sv. Duchu na slavné pouti přeštické r. 1849, kde se sešel s plevňovským občanem Pavlem Kripnerem a řenečským p. Václavem Janotou z č. p. 38. Stěžovali si tu, že mají daleko do kostela, jak by bylo dobře, kdyby si mohli vystavěti kostel doma v Řenčích. V této krásné myšlence jim pomohla také trochu náhoda. Tak to bývá, sejdou se o poutích venkovští lidé a vyprávějí se rozmanité zprávy z domova i z okolí. Tak se dověděli, že v Nepomuku bude sv. biřmování a že tam bude přítomen budějovský biskup p. Jos. Ondřej Landauer, někdejší děkan přeštický a předtím farář lukavický.

Tito občané se tedy vydali v den sv. biřmování do Nepomuku a tam jim p. biskup Landauer tu myšlenku velice pochválil a dobře poradil. Třetího dne bylo sv. biřmování ve Vřeskovicích. Tam se vydali za p. biskupem tito občané: starosta obce Jos. Tolar z Řeneč č.p. 2, Václav Špelina z Řeneč č.p. 23 a představený obce knižské č. 8, Petr Pouba. Tam rovněž dobře pochodili a s velikou chutí se vraceli domů.

V r. 1864 byla zvolena stavební komise. Měla tyto členy: starosta obce Jos. Tolar z č. 2, Jan Janota z č. 30, Václav Špelina č. 23, z Vodokrt p. Turek, z Oseka Jos. Kovařík, z Knih Petr Pouba z č. 8 a z Plevňova Karel Kripner. Ti měli vyhledat příhodné místo. Našli je na obecních drahách proti škole. Tam měl být také kolem kostela hřbitov. Pro rozmanité námitky bylo vyhledáno místo jiné a to v panské zahradě u silnice před parkánem. Lukavský hrabě jim toto místo za jiný pozemek postoupil. Roku 1867 na den sv. Jana se vydala komise pro postavení kostela do Prahy, aby tam získala na místodržitelství povolení stavby. Tam jim povolení slíbili s tím, že do Přeštic na okresní hejtmanství přijde jejich úředník a tam s nimi celou tu věc projedná. Přijel 20. června a povolení ke stavbě kostela potvrdil.

V měsíci březnu roku 1869 vyměřil základy kostela přeštický stavitel Fr. Kovařík a zednický polír J. Beneš z Příchovic a 30. března toho roku se začaly kopat základy, 29. května 1869 položili základní kámen a 30. června 1870 zvedali krov. Ta práce trvala 3 dny a hned potom byl kostel pokryt taškami. 28. října 1871 byl umístěn na kostelní věži kříž. Do báně v kříži uložili staré spisy týkající se místních událostí (spisy zde )

Když pak byla věž úplně pokryta, přemístili na kostel zvonek z kapličky. Ta stávala tam, kde je nyní pomník padlých ve válce. Zvon byl zavěšen v kostelní věži a Jos. Kasl z p. č. 6 počal prvně zvoniti. Zvonění převzal po starém Šilhánkovi z Řeneč č. 8. Ten byl kostelníkem a hrobařem na Vícově. Kapličku pak rozbourali a na tom místě postavili kříž a kolem něho zasadili 4 lípy. Ten kříž stál na tom místě až do roku 1920. Vojíni, kteří se vrátili ze světové války, ho potom přeložili na rozcestí silnic k Libákovicům a k hadovce proti škole. 11. července roku 1920 na místě , kde stával kříž , postavili pomník padlým hrdinům ve světové válce, která počala toho nešťastného roku 1914.

Od roku 1872 práce na kostele se zastavila pro nedostatek peněz. Členové stavební komise pak chodili po okolních obcích prosit o peněžitou pomoc na dostavění kostela. Obec pak prodala obecní kovárnu a pastoušku, aby sehnala další peníze. Pan profesor ThDr. Petr Špelina z Budějovic, rodák z Oseka č. 2 u Přeštic daroval na hlavní oltář obraz sv. Cyrila a Metoděje a na levý oltář boční obraz Panny Marie a tak byl roku 1878 kostel dohotoven.

Dne 8. listopadu 1878 za veliké slávy byl přivezen dvěma páry koní zvon z vícovského kostelíka a druhý den zavěšen ve věži řenečského kostela.

Dne 10. listopadu kostel vysvětil p. hrabě František Sch´´onborn, toho času velekněz za veliké účasti lidí zdaleka široka.

Dne 21. března 1879 se slavila první řenečská pouť. Toho času bylo sv. Cyrila a Metoděje v měsíci březnu, až příští léta byl tento svátek přeložen na 5. července. Mši sv. sloužil přeštický děkan p. Řičák.

Příští rok 8. srpna 1880 ji sloužil p. profesor dr. Petr Špelina, rodák osecký a tehdy již děkan kapituly, rektor semináře a říšský poslanec ( zemřel v roce 1896 ).

1969 – nově pokryta věž

1970 – opravena střecha kostela

1975 – 1.1. kostel uzavřen ONV pro nebezpečí zřícení. Kostel svépomocí opraven. 27. 10. staticky zajištěn, zkolaudován v neděli byl opět otevřen na bohoslužbu.

1976 – 20.1. vyměněn zvon kostela za zvon z kostela na Vícově , kvůli velké váze se na něj nesmělo zvonit.

Doslov

Vzpomínka se týká p. Pavla Špeliny – výtečného kronikáře a písmáka, který od roku 1895 až do svého skonu v roce 1946 třikrát denně uváděl kovové srdce řenečského zvonu v pohyb a ten pak hlaholil ke cti a chvále Boží nad celým řenečským krajem.

Dnešní pohled na kostel: ( Některé fotografie jsou od pana Milana Fialy - kastelán nebílovského zámku, za souhlas k zveřejnění děkujeme. )